Technická inteligence v českých zemích a v Československu 1707–1950
Projekt podpořený v rámci programu NAKI III Ministerstva kultury ČR (DH23P03OVV027)
Příjemce: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
Další účastník: České vysoké učení technické – Rektorát (Archiv ČVUT)
Hlavním cílem projektu je vytvoření specializované veřejné databáze v podobě trvalého informačního a pramenného nástroje – podporovaného nově vyvinutým softwarem – pro shromažďování, uchovávání a mnohostrannou analýzu řady jedinečných informací a dat vztahujících se k dějinám technického vzdělávání a technického výzkumu s možností síťového propojování technicky zaměřených vědecko-výzkumných institucí skrze jejich personální zabezpečení a programovou podporou napříč všemi databázovými položkami.
Dalším hlavním cílem je vytvořit interaktivní mapu prezentující institucionální a personální provázanost technického výzkumu v českých zemích a v Československu v období let 1707–1950 včetně zachycení proměn společenského a vědeckého postavení představitelů technické inteligence (tj. absolventů vysokoškolských technických oborů v českých zemích a Československu (a)nebo vědců a pedagogů podílejících se na výuce a výzkumu na českých/československých technických vysokých školách) od počátků první technicky zaměřené vysoké školy v českých zemích v roce 1707 až po první roky po skončení druhé světové války, kdy dostudovali i ti, jimž bylo studium za okupace znemožněno.
Vedlejším cílem je využít vytvořených výše uvedených nástrojů ke zpracování dosud málo badatelsky reflektovaných témat, např. ženy a technika, technická inteligence a národní hospodářství, technická inteligence a politika, význam dějin techniky, reformy terciárního technického školství, vztahy vysokých technických škol a dalších technicky zaměřených výzkumných pracovišť, do závěrečné monografie.
Interaktivní specializovaná mapa s odborným obsahem (Nimap): Pohyb technické inteligence v prostoru a čase
Metodika a prameny
Interaktivní specializovaná mapa s odborným obsahem Pohyb technické inteligence v prostoru a čase zpřístupňuje teritoriální, časové a statistické údaje k původu, studiu a profesnímu působení příslušníků technické inteligence v českých zemích a v Československu v letech 1707–1950. Je založena na propojení biografických záznamů, záznamů institucí, míst a časově určených vztahů.
Údaje pro odborný obsah mapy byly a stále jsou (projekt běží až do konce roku 2027) získávány rozsáhlou heuristikou v archivech technických vysokých škol, především v Archivu Českého vysokého učení technického v Praze jako spoluřešitelské instituci, dále v Archivu Vysokého učení technického v Brně a Archivu VŠB – Technické univerzity Ostrava. Výzkum zahrnul také Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Národní archiv, Archiv Univerzity Karlovy, Archiv Národního technického muzea, Bundesarchiv v Berlíně a také slovenské archivy (Slovenský národný archív a Slovenský banský archív v Banskej Štiavnici). Kromě zdejších institucionálních a osobních fondů byly excerpovány dobový tisk, nekrology, almanachy, ročenky, věstníky, biografické slovníky, encyklopedie a již existující biografické databáze.
Heuristická práce se odehrává v součinnosti s uplatňováním přístupů historiografického kvalitativního i kvantitativního výzkumu, zvláště metody prosopografické (systematický výzkum okruhu osob spjatých rodinnými, kariérními apod. vazbami), biografické, geografické (prostorové rozložení původu, studia a kariérního působení) a statistické. Mapa tyto metody podporuje vizualizací: shlukováním bodů s počty, filtrováním podle vrstev a kritérií, trasováním životních drah a časovými osami. Výběr a zápis informací do databázového prostředí probíhá podle jednotných zpracovatelských zásad, které určují strukturu a způsob zápisu jednotlivých položek. Jednotnou formu zápisu podporují číselníky oborů, profesí, typů institucí, míst a titulů. Varianty názvů téže instituce jsou spojovány do jedné entity s vlastní časovou osou. Georeferencování vychází z číselníku míst. Každé místo narození, úmrtí, studia nebo působení je vázáno na obec a její zeměpisné souřadnice. Poloha se zobrazuje nad současným podkladem OpenStreetMap se současnými hranicemi a názvy. Každý záznam má odborného garanta odpovědného za jeho úplnost a správnost, všechna hesla a jejich vnitřní položky pak podléhají závěrečné kontrole hlavní redakce (Věra Dvořáčková, Jiří Šoukal).
Shrnutí původních výsledků výzkumu s poznámkovým aparátem
Mapa je syntézou původních výsledků výzkumu řešitelského týmu. Údaje o osobnostech a institucích byly shromážděny převážně z dosud nezpracovaných nebo veřejnosti běžně nepřístupných archivních fondů, kriticky ověřeny a systematicky strukturovány. Původní přínos spočívá v jednotném propojení údajů, které byly dosud rozptýleny v archivních fondech, školních programech, odborném a denním tisku, profesních věstnících či biografických příručkách. Osobnost není zachycena pouze jako životopisné heslo, ale jako soubor časově a místně určených událostí a vztahů.1
Jednotný datový model umožňuje v dlouhém období let 1707–1950 porovnávat české, německé a slovenské prostředí technického vysokého školství, jeho instituce, absolventy, pedagogy a další představitele. Těžiště souboru leží v 19. a 20. století, kdy se technická vysokoškolská výuka pevněji institucionalizovala a nabyla významnějších kvantitativních rozměrů.2 V jednotném prostředí lze sledovat pohyb mezi technickým vzděláváním, výzkumem, průmyslovou praxí a státní správou, a to v kontextu dobových státoprávních, institucionálních, národnostních a jazykových proměn.3 Mapa a její filtry umožňují ověřovat, kde se soustřeďovala studijní a profesní mobilita, jak se překrýval akademický, podnikový a správní sektor a jak se do kariér promítaly mezníky let 1918, 1938–1939, 1945 a 1948. Vizualizace odhaluje prostorové vztahy, koncentrace a časové souběhy; sama však nedokládá příčinnou souvislost, jejíž interpretace bude mimo jiné předmětem závěrečné monografie projektu.4
Výzkum zároveň vytvořil kontrolovatelný postup od archivního dokladu k mapovému bodu. Jednotné číselníky, slučování variant názvů institucí či odborná garance umožňují sledovat, jak byl údaj zpracován a v jakém stavu je zveřejněn. Tím se mapa stává nejen prezentačním výstupem, ale také pramenným a analytickým nástrojem pro další historický, genealogický, sociologický a regionalistický výzkum.
Dílčí studie vzniklé v rámci projektu se již mohly určitým způsobem se vznikající pramennou základnou propojit a využít ji pro zpracování konkrétních témat (první absolventi technické chemie na pražské technice a jejich profesní uplatnění, institucionální a urbanistické dějiny ČVUT, institucionální zázemí chemických potravinářských oborů, interdisciplinarita exaktního vědce a její vazby k umění).
Prostorová mobilita
Záznamy ukazují odlišnou prostorovou strukturu jednotlivých životních etap: široce rozptýlený původ osobností, výraznou koncentraci vysokoškolského studia do omezeného počtu center a následný rozptyl profesního působení do průmyslových měst, výzkumných pracovišť, státní správy a zahraničí. Vypovídající hodnotu jednotlivých proudů bude ovšem možné plně vyjádřit až po doplnění souhrnných výpočtů z publikované verze databáze, jež bude zpřístupněna na konci roku 2027.5
Studijní mobilita směřovala především k technikám v Praze a Brně, k montánním školám v Příbrami a Banské Štiavnici a k Vídni jako významnému centru habsburské monarchie. Kariérní mapa je prostorově pestřejší. Vedle univerzitních měst zachycuje průmyslová centra, resortní a podnikové výzkumné ústavy, úřady a profesní dráhy mimo Československo. Teprve propojení míst původu, studia a profesního působení ukazuje, do jaké míry bylo technické vzdělávání prostorově koncentrováno, zatímco jeho profesní využití bylo územně podstatně rozptýlenější.6
Proměny v čase
Před rokem 1918 vyrůstala mobilita technicky vzdělaných osob z omezené sítě vysokoškolských center habsburské monarchie. Praha, Brno, Vídeň, Příbram a Banská Štiavnica vytvářely vzájemně propojený prostor studia a profesního uplatnění, který nelze vykládat pouze v hranicích pozdějšího Československa. Dobové názvy škol a míst proto mapa zachovává, ale jejich polohu zobrazuje jednotně na současném podkladu.
Rok 1918 přinesl vznik Československa a s ním i proměnu školské a výzkumné infrastruktury. Vedle reorganizace vysokých technických škol vznikaly vysokoškolské zkušební a výzkumné ústavy, Masarykova akademie práce, Československá národní rada badatelská, řada resortních ústavů či nová výzkumná oddělení průmyslových podniků. V mapě se tato změna projevuje rozšířením institucionálních typů, mezi nimiž se osoby pohybovaly, a větším překryvem akademické, správní a průmyslové kariéry.7
Uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 přerušilo standardní studijní a akademické dráhy sledovaných osobností. U jednotlivců lze doložit pokračování nebo dokončení studia na německých technikách, většině posluchačů českých vysokých škol však byla studijní dráha znemožněna nebo o několik let odložena. Neuniverzitní výzkumné a zkušební ústavy přitom představovaly důležitou institucionální kontinuitu a v některých případech poskytly pracovní zázemí studentům a vyučujícím uzavřených škol.8 Právě tuto kontinuitu a diskontinuitu mapa umožňuje sledovat na úrovni individuálních kariér i institucí.
Období 1945–1950 spojuje návraty na vysoké školy, dokončování studia přerušeného válkou a nové personální a institucionální zásahy po únoru 1948.9 Horní hranice roku 1950 byla zvolena tak, aby soubor zachytil také osoby, jimž okupace znemožnila studium zahájit nebo je dokončit v obvyklé době. Časové filtry proto nečlení mapu pouze mechanicky na desetiletí, ale umožňují rozlišovat různé typy přerušení a návaznosti v individuálních kariérách.
Ženy v technických oborech
Samostatný filtr Významné ženy upozorňuje na skupinu, kterou historiografie zabývající se přírodovědným a technickým školstvím zpravidla nezachycovaly vůbec, anebo jen okrajově.10 Řádné absolventky technických vysokých škol se v souboru začínají objevovat po zpřístupnění studia ženám po roce 1918. Mapa dovoluje porovnat jejich regionální původ, volbu oboru, místo studia a profesní uplatnění a současně ukázat, zda po absolvování zůstaly v akademickém prostředí, přešly do projekční, laboratorní nebo průmyslové praxe či pracovaly mimo vystudovaný obor. Referenčním příkladem je Milada Petříková-Pavlíková, rodačka z Tábora, která začala navštěvovat přednášky z architektury na pražské technice ještě před řádným přijetím žen a státní zkoušku složila roku 1921 jako první česká absolventka architektury. Její záznam tak zobrazuje nelehké počátky vstupu žen do technického studia.11
Institucionální síť
Vysokoškolské ústavy tvořily pouze jednu část sítě technického výzkumu. Masarykova akademie práce propojovala odborníky z vysokých škol, státní správy a průmyslové praxe; resortní a podnikové ústavy vytvářely další pracovní místa a zprostředkovávaly přenos metod, odborníků a poznatků mezi akademickým výzkumem a výrobou. Mapa proto umožňuje kariéru sledovat jako soubor časově se překrývajících pracovních působení, členství a odborných vazeb, nikoli pouze jako lineární posloupnost zaměstnání.12
Genealogie institucí řeší problém opakovaných změn názvu, zřizovatele a organizačního začlenění. Jednotlivé varianty názvu jsou spojeny se sjednocenou institucí a seřazeny na její časové ose. Uživatel tak může rozlišit skutečný vznik nebo zánik pracoviště od přejmenování, sloučení či změny zřizovatele a sledovat kontinuitu pracovníků také v období rozsáhlejších správních reorganizací.
Seznam pramenů a literatury
Archivní prameny
- ARCHIV ČESKÉHO VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V PRAZE, fondy Rektorát ČVUT, Polytechnický ústav, České vysoká škola technická, Vysoká škola inženýrského stavitelství, Vysoká škola chemicko-technologického inženýrství, Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství, Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství; osobní fondy
- ARCHIV VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V BRNĚ, fondy Odbor inženýrského stavitelství, Odbor strojního inženýrství a elektroinženýrství, Odbor chemického inženýrství, Odbor architektury a pozemního stavitelství; osobní spisy zaměstnanců
- ARCHIV VŠB – TECHNICKÉ UNIVERZITY OSTRAVA, fondy Vysoká škola báňská v Příbrami, Vysoká škola báňská v Ostravě
- ARCHIV NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA, osobní fondy
- ARCHIV UNIVERZITY KARLOVY, fond Bachmannova manipulace, osobní fondy
- BUNDESARCHIV, fondy, R 31: Kurator der deutschen wissenschaftlichen Hochschulen in Prag, R 4901: Reichsministerium für Wissenschaft, Erziehung und Volksbildung; R 9361 Personenbezogene Unterlagen der NS-Zeit
- MASARYKŮV ÚSTAV A ARCHIV AV ČR, fondy Masarykova akademie práce, Česká akademie věd a umění; osobní fondy
- NÁRODNÍ ARCHIV, fond České gubernium
- ARCHIV SLOVENKEJ TECHNICKEJ UNIVERZITY, osobní fondy
- SLOVENSKÝ BANSKÝ ARCHÍV V BANSKEJ ŠTIAVNICI, fond Banskej a lesníckej akadémie v Banskej Štiavnici.
Dobové tištěné prameny
- Almanach České akademie věd a umění. Praha: Nákladem České akademie věd a umění, 1891–1952.
- Bericht über die k.k. Technische Hochschule v Brünn, 1873–1911.
- Jahres-Bericht über das Studienjahr … Brünn: K. k. Deutsche Franz Joseph-Technische Hochschule, 1911–1918.
- Jahres-Bericht über das Studienjahr … Brünn: Deutsche Technische Hochschule, 1918–1945.
- Programm cís.-král. české vysoké školy technické v Praze na studijní rok …, 1881–1918.
- Programm der k. k. deutschen technischen Hochschule in Prag für das Studienjahr … Prag: Verlag der k. k. deutschen technischen Hochschule, 1879–1918.
- Programm c. k. České vysoké školy technické Františka Josefa v Brně, 1900–1918.
- Program České vysoké školy technické a seznam osob České vysoké školy technické v Brně na školní rok …, 1919–1939.
- Program Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše v Brně na studijní rok … a Seznam osob a ústavů, 1945–1951.
- Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha: Státní tiskárna, 1918–1950.
- Sborník Masarykovy akademie práce. Praha: Masarykova akademie práce, 1927–1950.
- Studijní program Českého vysokého učení technického v Praze a Seznam osob, 1918–1950.
- THEURER, Josef A. Památník Vysoké školy báňské v Příbrami za léta od 1899 do 1924. Příbram: Vysoká škola báňská; Praha: Prometheus, 1924.
- Věstník České akademie věd a umění. Praha: Nákladem České akademie věd a umění, 1892–1952.
- Věstník Inženýrské komory pro Československou republiku. Praha: Inženýrská komora pro Československou republiku, 1921–1944.
- Věstník Ministerstva školství a národní osvěty. Praha: Ministerstvo školství a národní osvěty, 1918–1942.
- Věstník Ministerstva školství. Praha: Ministerstvo školství, 1943–1945.
- Věstník Ministerstva školství a osvěty. Praha, 1945–1948.
- Věstník Ministerstva školství, věd a umění. Praha, 1948–1950.
- Zprávy veřejné služby technické: úřední věstník vydávaný Ministerstvem veřejných prací za účasti Ministerstva železnic, Ministerstva zemědělství a Ministerstva obchodu, 1919–1948.
- Technický obzor: Orgán Spolku architektů a inženýrů v Království českém, 1893–1918.
- Technický obzor: Časopis československých inženýrů, 1922–1938.
Biografické a referenční zdroje
- DOKOUPIL, Lumír a Milan MYŠKA, eds. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Ostrava: Optys, 1993–.
- HISTORICKÝ ÚSTAV AV ČR. Biografický slovník českých zemí. Praha: Libri, 2004–2012; Praha: Academia a Historický ústav AV ČR, 2013–.
- MINÁČ, Vladimír et al. Slovenský biografický slovník: od roku 833 do roku 1990. 6 sv. Martin: Matica slovenská, 1986–1994.
- Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Wien: Österreichische Akademie der Wissenschaften; Böhlau, 1957–2022. 16 sv.
- PARENIČKA, Pavol et al., eds. Biografický lexikón Slovenska. Martin: Slovenská národná knižnica, Národný biografický ústav, 2002–.
- STURM, Heribert et al., eds. Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder. München: R. Oldenbourg, 1979–.
- TOMEŠ, Josef et al. Český biografický slovník XX. století. 3 sv. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999.
- TOMEŠ, Josef, Alena LÉBLOVÁ, Hana AULICKÁ et al. Československý biografický slovník. Praha: Encyklopedický institut ČSAV – Academia, 1992.
- Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 28 sv. Praha: J. Otto, 1888–1909; NĚMEC, Bohumil, ed. Ottův slovník naučný nové doby: dodatky. Praha: J. Otto, 1930–1943.
- ŠLECHTOVÁ, Alena a Josef LEVORA. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004.
Odborná literatura
- BIRK, Alfred. Die Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931: Festschrift im Auftrag des Professorenkollegiums. Prag: J. G. Calve’sche Universitäts-Buchhandlung Robert Lerche, 1931.
- BRŮHOVÁ, Klára. Milada Petříková-Pavlíková. In: Královéhradecký architektonický manuál [online]. Hradec Králové: Kontrapunkt, 2019 [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://kam.hradcekralove.cz/architekt/77-milada-petrikova-pavlikova.
- DVOŘÁČKOVÁ, Věra et al. Stavbám na kloub: stoleté dějiny Ústavu teoretické a aplikované mechaniky. Praha: Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR; Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 2021.
- DVOŘÁČKOVÁ, Věra. 100 let Kloknerova ústavu. Praha: České vysoké učení technické v Praze – Kloknerův ústav, 2021.
- EFMERTOVÁ, Marcela C., Ivan JAKUBEC, Milena JOSEFOVIČOVÁ a Marie TAJEROVÁ. Česká technika. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2004.
- EFMERTOVÁ, Marcela C. Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století: studie k vývoji elektrotechnických oborů. Praha: Libri, 1999.
- FALLER, Gustav. Geschichte der königlichen Berg- und Forstakademie in Schemnitz. Schemnitz: Joerges, 1868.
- FRANĚK, Otakar. Dějiny České vysoké školy technické v Brně. Díl 1, Do roku 1945. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 1969.
- JÍLEK, František, ed. Studie o technice v českých zemích 1800–1918. Sv. 1–4. Praha: Národní technické muzeum, 1983–1986.
- JÍLEK, František a Václav LOMIČ. Dějiny Českého vysokého učení technického. Díl 1, sv. 1. Praha: SNTL, 1973.
- JOSEFOVIČOVÁ, Milena. Německá vysoká škola technická v Praze 1938–1945: Struktura, správa, lidé. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2017.
- KAMENICKÝ, Miroslav. Banícke školstvo na Slovensku do založenia Baníckej akadémie v Banskej Štiavnici. Bratislava: Slovak Academic Press, 2006.
- LOMIČ, Václav a Pavla HORSKÁ. Dějiny Českého vysokého učení technického. Díl 1, sv. 2. Praha: SNTL, 1979.
- MUČKA, Aleš, Jiří MATOUŠ et al. Historie hornických tradic na Vysoké škole báňské v Ostravě a v Příbrami 1849–1989. Ostrava: Vysoká škola báňská, 1989.
- SMOLKA, Ivan a Jaroslav FOLTA, eds. Studie o technice v českých zemích 1918–1945. Sv. 5–6. Praha: Národní technické muzeum, 1995.
- STARK, Franz, ed. Die k. k. Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1906: Festschrift zur Hundertjahrfeier. Prag: Selbstverlag der Hochschule, 1906.
- ŠIŠMA, Pavel. Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945. Praha: Společnost pro dějiny věd a techniky, 2004.
- VELFLÍK, Albert Vojtěch. Dějiny technického učení v Praze. Praha: Česká matice technická, 1906–1925.
Geografické a digitální zdroje
- FIALOVÁ, Ludmila, ed. Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850–1970. Díl I, sv. 1–2. Praha: Federální statistický úřad, 1978.
- MAJTÁN, Milan. Názvy obcí Slovenskej republiky: Vývin v rokoch 1773–1997. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1998. 600 s. ISBN 80-224-0530-2.
- NÁRODNÍ KNIHOVNA ČESKÉ REPUBLIKY. Soubor národních autorit ČR [online]. Praha: Národní knihovna České republiky [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://autority.nkp.cz/.
- NÁRODNÍ KNIHOVNA ČESKÉ REPUBLIKY. Národní digitální knihovna – Kramerius [online]. Praha: Národní knihovna České republiky [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://ndk.cz/.
- NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA. Digitální knihovna Kramerius [online]. Praha: Národní technická knihovna [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://kramerius.techlib.cz/.
- OPENSTREETMAP CONTRIBUTORS. OpenStreetMap [online]. [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://www.openstreetmap.org/. Licence ODbL; podmínky uvedení autorství: https://www.openstreetmap.org/copyright.
- RŮŽKOVÁ, Jiřina, Josef ŠKRABAL et al. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 2 sv. Praha: Český statistický úřad, 2006.
- Statistický lexikon obcí v Republice československé: Úřední seznam míst podle výsledků sčítání lidu z 1. prosince 1930. Praha: Orbis, 1934–1937.
- ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ. Registr územní identifikace, adres a nemovitostí RÚIAN [online]. Praha: ČÚZK [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://vdp.cuzk.gov.cz/.
- VERBOVEN, Koenraad; CARLIER, Myriam; DUMOLYN, Jan. A Short Manual to the Art of Prosopography. In: KEATS-ROHAN, Katharine S. B., ed. Prosopography Approaches and Applications: A Handbook. Oxford: Unit for Prosopographical Research, Linacre College, University of Oxford, 2007, s. 35–70. Dále srov. FOKKENS, Antske et al. BiographyNet: Extracting Relations Between People and Events [online]. 2018 [cit. 2026-09-11]. Dostupné z: https://doi.org/10.48550/arXiv.1801.07073. ↩
- JÍLEK, František; LOMIČ, Václav. Dějiny Českého vysokého učení technického. Díl 1, svazek 1. Praha: SNTL, 1973; LOMIČ, Václav; HORSKÁ, Pavla. Dějiny Českého vysokého učení technického. Díl 1, svazek 2. Praha: SNTL, 1979. Ke srovnávacímu evropskému kontextu FOX, Robert; GUAGNINI, Anna, eds. Education, Technology and Industrial Performance in Europe, 1850–1939. Cambridge: Cambridge University Press, 1993. ↩
- ASH, Mitchell G.; SURMAN, Jan, eds. The Nationalization of Scientific Knowledge in the Habsburg Empire, 1848–1918. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2012; SURMAN, Jan. Universities in Imperial Austria, 1848–1918: A Social History of a Multilingual Space. West Lafayette: Purdue University Press, 2019. ↩
- GREGORY, Ian N.; ELL, Paul S. Historical GIS: Technologies, Methodologies, and Scholarship. Cambridge: Cambridge University Press, 2007; BODENHAMER, David J.; CORRIGAN, John; HARRIS, Trevor M., eds. The Spatial Humanities: GIS and the Future of Humanities Scholarship. Bloomington: Indiana University Press, 2010; FICKERS, Andreas; TATARINOV, Juliane, eds. Digital History and Hermeneutics: Between Theory and Practice. Berlin–Boston: De Gruyter Oldenbourg, 2022. ↩
- K zásadám vyhodnocování neúplných historických dat srov. LEMERCIER, Claire; ZALC, Claire. Quantitative Methods in the Humanities: An Introduction. Charlottesville: University of Virginia Press, 2019. ↩
- K jednotlivým centrům srov. JÍLEK; LOMIČ, cit. v pozn. 2; BIRK, Alfred. Die Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931. Prag: Calve, 1931; FRANĚK, Otakar. Dějiny České vysoké školy technické v Brně. Díl 1, Do roku 1945. Brno: Vysoké učení technické, 1969; ŠIŠMA, Pavel. Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945. Praha: Společnost pro dějiny věd a techniky, 2004; MUČKA, Aleš; MATOUŠ, Jiří et al. Historie hornických tradic na Vysoké škole báňské v Ostravě a v Příbrami, 1849–1989. Ostrava: Vysoká škola báňská, 1989; KAMENICKÝ, Miroslav. Banícke školstvo na Slovensku do založenia Baníckej akadémie v Banskej Štiavnici. Bratislava: Slovak Academic Press, 2006; JIRESCH, Erich; MIKOLETZKY, Juliane. K.k. polytechnisches Institut – Technische Hochschule – Technische Universität. Wien: Technische Universität Wien, 1997. ↩
- SMOLKA, Ivan; FOLTA, Jaroslav, eds. Studie o technice v českých zemích 1918–1945. Sv. 5–6. Praha: Národní technické muzeum, 1995; MÍŠKOVÁ, Alena; FRANC, Martin; KOSTLÁN, Antonín, eds. Bohemia docta: K historickým kořenům vědy v českých zemích. Praha: Academia, 2010; PRECLÍK, Vratislav. K stému výročí vzniku Masarykovy akademie práce. Strojař: Časopis Masarykovy akademie práce, 2020, roč. 29, č. 1–2, s. 2–20. ↩
- K německé technice za okupace srov. JOSEFOVIČOVÁ, Milena. Německá vysoká škola technická v Praze 1938–1945: struktura, správa, lidé. Praha: Karolinum, 2017. K neuniverzitním pracovištím srov. DVOŘÁČKOVÁ, Věra et al. Stavbám na kloub. Praha, ÚTAM AV ČR – MÚA AV ČR, 2021. ↩
- CONNELLY, John. Captive University: The Sovietization of East German, Czech, and Polish Higher Education, 1945–1956. Chapel Hill: University of North Carolina Press, 2000; MÁDLOVÁ, Vlasta. Stálé vojsko vědecké: Česká akademie věd a umění 1891–1952. Praha: Academia, 2024. ↩
- BAHENSKÁ, Marie, HECZKOVÁ, Libuše, MUSILOVÁ, Dana: „Ženám žádný obor vědecký od přírody není uzavřen.“ Spletité cesty žen k vědecké kariéře v první polovině 20. století. Praha: Academia, 2024, s. 118–126; MIKOLETZKY, Juliane; GEORGEACOPOL-WINISCHHOFER, Ute; POHL, Margit. „Dem Zuge der Zeit entsprechend …“: Zur Geschichte des Frauenstudiums in Österreich am Beispiel der Technischen Universität Wien. Wien: WUV-Universitätsverlag, 1997. ↩
- Srov. BRŮHOVÁ, Klára. Milada Petříková-Pavlíková. In: Královéhradecký architektonický manuál [online]. Hradec Králové: Kontrapunkt, 2019 [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://kam.hradcekralove.cz/architekt/77-milada-petrikova-pavlikova. ↩
- K metodě síťové analýzy srov. AHNERT, Ruth; AHNERT, Sebastian E.; COLEMAN, Catherine Nicole; WEINGART, Scott B. The Network Turn: Changing Perspectives in the Humanities. Cambridge: Cambridge University Press, 2020. ↩