Technická inteligence v českých zemích a v Československu 1707–1950

Projekt podpořený v rámci programu NAKI III Ministerstva kultury ČR (DH23P03OVV027)

Příjemce: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
Další účastník: České vysoké učení technické – Rektorát (Archiv ČVUT)

Hlavním cílem projektu je vytvoření specializované veřejné databáze v podobě trvalého informačního a pramenného nástroje – podporovaného nově vyvinutým softwarem – pro shromažďování, uchovávání a mnohostrannou analýzu řady jedinečných informací a dat vztahujících se k dějinám technického vzdělávání a technického výzkumu s možností síťového propojování technicky zaměřených vědecko-výzkumných institucí skrze jejich personální zabezpečení a programovou podporou napříč všemi databázovými položkami.

Dalším hlavním cílem je vytvořit interaktivní mapu prezentující institucionální a personální provázanost technického výzkumu v českých zemích a v Československu v období let 1707–1950 včetně zachycení proměn společenského a vědeckého postavení představitelů technické inteligence (tj. absolventů vysokoškolských technických oborů v českých zemích a Československu (a)nebo vědců a pedagogů podílejících se na výuce a výzkumu na českých/československých technických vysokých školách) od počátků první technicky zaměřené vysoké školy v českých zemích v roce 1707 až po první roky po skončení druhé světové války, kdy dostudovali i ti, jimž bylo studium za okupace znemožněno.

Vedlejším cílem je využít vytvořených výše uvedených nástrojů ke zpracování dosud málo badatelsky reflektovaných témat, např. ženy a technika, technická inteligence a národní hospodářství, technická inteligence a politika, význam dějin techniky, reformy terciárního technického školství, vztahy vysokých technických škol a dalších technicky zaměřených výzkumných pracovišť, do závěrečné monografie.

Interaktivní specializovaná mapa s odborným obsahem (Nimap): Pohyb technické inteligence v prostoru a čase

Metodika a prameny

Interaktivní specializovaná mapa s odborným obsahem Pohyb technické inteligence v prostoru a čase zpřístupňuje teritoriální, časové a statistické údaje k původu, studiu a profesnímu působení příslušníků technické inteligence v českých zemích a v Československu v letech 1707–1950. Je založena na propojení biografických záznamů, záznamů institucí, míst a časově určených vztahů.

Údaje pro odborný obsah mapy byly a stále jsou (projekt běží až do konce roku 2027) získávány rozsáhlou heuristikou v archivech technických vysokých škol, především v Archivu Českého vysokého učení technického v Praze jako spoluřešitelské instituci, dále v Archivu Vysokého učení technického v Brně a Archivu VŠB – Technické univerzity Ostrava. Výzkum zahrnul také Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Národní archiv, Archiv Univerzity Karlovy, Archiv Národního technického muzea, Bundesarchiv v Berlíně a také slovenské archivy (Slovenský národný archív a Slovenský banský archív v Banskej Štiavnici). Kromě zdejších institucionálních a osobních fondů byly excerpovány dobový tisk, nekrology, almanachy, ročenky, věstníky, biografické slovníky, encyklopedie a již existující biografické databáze.

Heuristická práce se odehrává v součinnosti s uplatňováním přístupů historiografického kvalitativního i kvantitativního výzkumu, zvláště metody prosopografické (systematický výzkum okruhu osob spjatých rodinnými, kariérními apod. vazbami), biografické, geografické (prostorové rozložení původu, studia a kariérního působení) a statistické. Mapa tyto metody podporuje vizualizací: shlukováním bodů s počty, filtrováním podle vrstev a kritérií, trasováním životních drah a časovými osami. Výběr a zápis informací do databázového prostředí probíhá podle jednotných zpracovatelských zásad, které určují strukturu a způsob zápisu jednotlivých položek. Jednotnou formu zápisu podporují číselníky oborů, profesí, typů institucí, míst a titulů. Varianty názvů téže instituce jsou spojovány do jedné entity s vlastní časovou osou. Georeferencování vychází z číselníku míst. Každé místo narození, úmrtí, studia nebo působení je vázáno na obec a její zeměpisné souřadnice. Poloha se zobrazuje nad současným podkladem OpenStreetMap se současnými hranicemi a názvy. Každý záznam má odborného garanta odpovědného za jeho úplnost a správnost, všechna hesla a jejich vnitřní položky pak podléhají závěrečné kontrole hlavní redakce (Věra Dvořáčková, Jiří Šoukal).

Shrnutí původních výsledků výzkumu s poznámkovým aparátem

Mapa je syntézou původních výsledků výzkumu řešitelského týmu. Údaje o osobnostech a institucích byly shromážděny převážně z dosud nezpracovaných nebo veřejnosti běžně nepřístupných archivních fondů, kriticky ověřeny a systematicky strukturovány. Původní přínos spočívá v jednotném propojení údajů, které byly dosud rozptýleny v archivních fondech, školních programech, odborném a denním tisku, profesních věstnících či biografických příručkách. Osobnost není zachycena pouze jako životopisné heslo, ale jako soubor časově a místně určených událostí a vztahů.¹

Jednotný datový model umožňuje v dlouhém období let 1707–1950 porovnávat české, německé a slovenské prostředí technického vysokého školství, jeho instituce, absolventy, pedagogy a další představitele. Těžiště souboru leží v 19. a 20. století, kdy se technická vysokoškolská výuka pevněji institucionalizovala a nabyla významnějších kvantitativních rozměrů.² V jednotném prostředí lze sledovat pohyb mezi technickým vzděláváním, výzkumem, průmyslovou praxí a státní správou, a to v kontextu dobových státoprávních, institucionálních, národnostních a jazykových proměn.³ Mapa a její filtry umožňují ověřovat, kde se soustřeďovala studijní a profesní mobilita, jak se překrýval akademický, podnikový a správní sektor a jak se do kariér promítaly mezníky let 1918, 1938–1939, 1945 a 1948. Vizualizace odhaluje prostorové vztahy, koncentrace a časové souběhy; sama však nedokládá příčinnou souvislost, jejíž interpretace bude mimo jiné předmětem závěrečné monografie projektu.⁴

Výzkum zároveň vytvořil kontrolovatelný postup od archivního dokladu k mapovému bodu. Jednotné číselníky, slučování variant názvů institucí či odborná garance umožňují sledovat, jak byl údaj zpracován a v jakém stavu je zveřejněn. Tím se mapa stává nejen prezentačním výstupem, ale také pramenným a analytickým nástrojem pro další historický, genealogický, sociologický a regionalistický výzkum.

Dílčí studie vzniklé v rámci projektu se již mohly určitým způsobem se vznikající pramennou základnou propojit a využít ji pro zpracování konkrétních témat (první absolventi technické chemie na pražské technice a jejich profesní uplatnění, institucionální a urbanistické dějiny ČVUT, institucionální zázemí chemických potravinářských oborů, interdisciplinarita exaktního vědce a její vazby k umění).

Prostorová mobilita

Záznamy ukazují odlišnou prostorovou strukturu jednotlivých životních etap: široce rozptýlený původ osobností, výraznou koncentraci vysokoškolského studia do omezeného počtu center a následný rozptyl profesního působení do průmyslových měst, výzkumných pracovišť, státní správy a zahraničí. Vypovídající hodnotu jednotlivých proudů bude ovšem možné plně vyjádřit až po doplnění souhrnných výpočtů z publikované verze databáze, jež bude zpřístupněna na konci roku 2027.⁵

Studijní mobilita směřovala především k technikám v Praze a Brně, k montánním školám v Příbrami a Banské Štiavnici a k Vídni jako významnému centru habsburské monarchie. Kariérní mapa je prostorově pestřejší. Vedle univerzitních měst zachycuje průmyslová centra, resortní a podnikové výzkumné ústavy, úřady a profesní dráhy mimo Československo. Teprve propojení míst původu, studia a profesního působení ukazuje, do jaké míry bylo technické vzdělávání prostorově koncentrováno, zatímco jeho profesní využití bylo územně podstatně rozptýlenější.⁶

Proměny v čase

Před rokem 1918 vyrůstala mobilita technicky vzdělaných osob z omezené sítě vysokoškolských center habsburské monarchie. Praha, Brno, Vídeň, Příbram a Banská Štiavnica vytvářely vzájemně propojený prostor studia a profesního uplatnění, který nelze vykládat pouze v hranicích pozdějšího Československa. Dobové názvy škol a míst proto mapa zachovává, ale jejich polohu zobrazuje jednotně na současném podkladu.

Rok 1918 přinesl vznik Československa a s ním i proměnu školské a výzkumné infrastruktury. Vedle reorganizace vysokých technických škol vznikaly vysokoškolské zkušební a výzkumné ústavy, Masarykova akademie práce, Československá národní rada badatelská, řada resortních ústavů či nová výzkumná oddělení průmyslových podniků. V mapě se tato změna projevuje rozšířením institucionálních typů, mezi nimiž se osoby pohybovaly, a větším překryvem akademické, správní a průmyslové kariéry.⁷

Uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 přerušilo standardní studijní a akademické dráhy sledovaných osobností. U jednotlivců lze doložit pokračování nebo dokončení studia na německých technikách, většině posluchačů českých vysokých škol však byla studijní dráha znemožněna nebo o několik let odložena. Neuniverzitní výzkumné a zkušební ústavy přitom představovaly důležitou institucionální kontinuitu a v některých případech poskytly pracovní zázemí studentům a vyučujícím uzavřených škol.⁸ Právě tuto kontinuitu a diskontinuitu mapa umožňuje sledovat na úrovni individuálních kariér i institucí.

Období 1945–1950 spojuje návraty na vysoké školy, dokončování studia přerušeného válkou a nové personální a institucionální zásahy po únoru 1948.⁹ Horní hranice roku 1950 byla zvolena tak, aby soubor zachytil také osoby, jimž okupace znemožnila studium zahájit nebo je dokončit v obvyklé době. Časové filtry proto nečlení mapu pouze mechanicky na desetiletí, ale umožňují rozlišovat různé typy přerušení a návaznosti v individuálních kariérách.

Ženy v technických oborech

Samostatný filtr Významné ženy upozorňuje na skupinu, kterou historiografie zabývající se přírodovědným a technickým školstvím zpravidla nezachycovaly vůbec, anebo jen okrajově.¹⁰ Řádné absolventky technických vysokých škol se v souboru začínají objevovat po zpřístupnění studia ženám po roce 1918. Mapa dovoluje porovnat jejich regionální původ, volbu oboru, místo studia a profesní uplatnění a současně ukázat, zda po absolvování zůstaly v akademickém prostředí, přešly do projekční, laboratorní nebo průmyslové praxe či pracovaly mimo vystudovaný obor. Referenčním příkladem je Milada Petříková-Pavlíková, rodačka z Tábora, která začala navštěvovat přednášky z architektury na pražské technice ještě před řádným přijetím žen a státní zkoušku složila roku 1921 jako první česká absolventka architektury. Její záznam tak zobrazuje nelehké počátky vstupu žen do technického studia.¹¹

Institucionální síť

Vysokoškolské ústavy tvořily pouze jednu část sítě technického výzkumu. Masarykova akademie práce propojovala odborníky z vysokých škol, státní správy a průmyslové praxe; resortní a podnikové ústavy vytvářely další pracovní místa a zprostředkovávaly přenos metod, odborníků a poznatků mezi akademickým výzkumem a výrobou. Mapa proto umožňuje kariéru sledovat jako soubor časově se překrývajících pracovních působení, členství a odborných vazeb, nikoli pouze jako lineární posloupnost zaměstnání.¹²

Genealogie institucí řeší problém opakovaných změn názvu, zřizovatele a organizačního začlenění. Jednotlivé varianty názvu jsou spojeny se sjednocenou institucí a seřazeny na její časové ose. Uživatel tak může rozlišit skutečný vznik nebo zánik pracoviště od přejmenování, sloučení či změny zřizovatele a sledovat kontinuitu pracovníků také v období rozsáhlejších správních reorganizací.

Seznam pramenů a literatury

Archivní prameny

• ARCHIV ČESKÉHO VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V PRAZE, fondy Rektorát ČVUT, Polytechnický ústav, České vysoká škola technická, Vysoká škola inženýrského stavitelství, Vysoká škola chemicko-technologického inženýrství, Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství, Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství; osobní fondy
• ARCHIV VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V BRNĚ, fondy Odbor inženýrského stavitelství, Odbor strojního inženýrství a elektroinženýrství, Odbor chemického inženýrství, Odbor architektury a pozemního stavitelství; osobní spisy zaměstnanců
• ARCHIV VŠB – TECHNICKÉ UNIVERZITY OSTRAVA, fondy Vysoká škola báňská v Příbrami, Vysoká škola báňská v Ostravě
• ARCHIV NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA, osobní fondy
• ARCHIV UNIVERZITY KARLOVY, fond Bachmannova manipulace, osobní fondy
• BUNDESARCHIV, fondy, R 31: Kurator der deutschen wissenschaftlichen Hochschulen in Prag, R 4901: Reichsministerium für Wissenschaft, Erziehung und Volksbildung; R 9361 Personenbezogene Unterlagen der NS-Zeit
• MASARYKŮV ÚSTAV A ARCHIV AV ČR, fondy Masarykova akademie práce, Česká akademie věd a umění; osobní fondy
• NÁRODNÍ ARCHIV, fond České gubernium
• ARCHIV SLOVENKEJ TECHNICKEJ UNIVERZITY, osobní fondy
• SLOVENSKÝ BANSKÝ ARCHÍV V BANSKEJ ŠTIAVNICI, fond Banskej a lesníckej akadémie v Banskej Štiavnici.

Dobové tištěné prameny

• Almanach České akademie věd a umění. Praha: Nákladem České akademie věd a umění, 1891–1952.
• Bericht über die k.k. Technische Hochschule v Brünn, 1873–1911.
• Jahres-Bericht über das Studienjahr … Brünn: K. k. Deutsche Franz Joseph-Technische Hochschule, 1911–1918.
• Jahres-Bericht über das Studienjahr … Brünn: Deutsche Technische Hochschule, 1918–1945.
• Programm cís.-král. české vysoké školy technické v Praze na studijní rok …, 1881–1918.
• Programm der k. k. deutschen technischen Hochschule in Prag für das Studienjahr … Prag: Verlag der k. k. deutschen technischen Hochschule, 1879–1918.
• Programm c. k. České vysoké školy technické Františka Josefa v Brně, 1900–1918.
• Program České vysoké školy technické a seznam osob České vysoké školy technické v Brně na školní rok …, 1919–1939.
• Program Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše v Brně na studijní rok … a Seznam osob a ústavů, 1945–1951.
• Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha: Státní tiskárna, 1918–1950.
• Sborník Masarykovy akademie práce. Praha: Masarykova akademie práce, 1927–1950.
• Studijní program Českého vysokého učení technického v Praze a Seznam osob, 1918–1950.
• THEURER, Josef A. Památník Vysoké školy báňské v Příbrami za léta od 1899 do 1924. Příbram: Vysoká škola báňská; Praha: Prometheus, 1924.
• Věstník České akademie věd a umění. Praha: Nákladem České akademie věd a umění, 1892–1952.
• Věstník Inženýrské komory pro Československou republiku. Praha: Inženýrská komora pro Československou republiku, 1921–1944.
• Věstník Ministerstva školství a národní osvěty. Praha: Ministerstvo školství a národní osvěty, 1918–1942.
• Věstník Ministerstva školství. Praha: Ministerstvo školství, 1943–1945.
• Věstník Ministerstva školství a osvěty. Praha, 1945–1948.
• Věstník Ministerstva školství, věd a umění. Praha, 1948–1950.
• Zprávy veřejné služby technické: úřední věstník vydávaný Ministerstvem veřejných prací za účasti Ministerstva železnic, Ministerstva zemědělství a Ministerstva obchodu, 1919–1948.
• Technický obzor: Orgán Spolku architektů a inženýrů v Království českém, 1893–1918.
• Technický obzor: Časopis československých inženýrů, 1922–1938.

Biografické a referenční zdroje

• DOKOUPIL, Lumír a Milan MYŠKA, eds. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Ostrava: Optys, 1993–.
• HISTORICKÝ ÚSTAV AV ČR. Biografický slovník českých zemí. Praha: Libri, 2004–2012; Praha: Academia a Historický ústav AV ČR, 2013–.
• MINÁČ, Vladimír et al. Slovenský biografický slovník: od roku 833 do roku 1990. 6 sv. Martin: Matica slovenská, 1986–1994.
• Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Wien: Österreichische Akademie der Wissenschaften; Böhlau, 1957–2022. 16 sv.
• PARENIČKA, Pavol et al., eds. Biografický lexikón Slovenska. Martin: Slovenská národná knižnica, Národný biografický ústav, 2002–.
• STURM, Heribert et al., eds. Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder. München: R. Oldenbourg, 1979–.
• TOMEŠ, Josef et al. Český biografický slovník XX. století. 3 sv. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999.
• TOMEŠ, Josef, Alena LÉBLOVÁ, Hana AULICKÁ et al. Československý biografický slovník. Praha: Encyklopedický institut ČSAV – Academia, 1992.
• Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 28 sv. Praha: J. Otto, 1888–1909; NĚMEC, Bohumil, ed. Ottův slovník naučný nové doby: dodatky. Praha: J. Otto, 1930–1943.
• ŠLECHTOVÁ, Alena a Josef LEVORA. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004.

Odborná literatura

• BIRK, Alfred. Die Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931: Festschrift im Auftrag des Professorenkollegiums. Prag: J. G. Calve’sche Universitäts-Buchhandlung Robert Lerche, 1931.
• BRŮHOVÁ, Klára. Milada Petříková-Pavlíková. In: Královéhradecký architektonický manuál [online]. Hradec Králové: Kontrapunkt, 2019 [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://kam.hradcekralove.cz/architekt/77-milada-petrikova-pavlikova.
• DVOŘÁČKOVÁ, Věra et al. Stavbám na kloub: stoleté dějiny Ústavu teoretické a aplikované mechaniky. Praha: Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR; Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 2021.
• DVOŘÁČKOVÁ, Věra. 100 let Kloknerova ústavu. Praha: České vysoké učení technické v Praze – Kloknerův ústav, 2021.
• EFMERTOVÁ, Marcela C., Ivan JAKUBEC, Milena JOSEFOVIČOVÁ a Marie TAJEROVÁ. Česká technika. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2004.
• EFMERTOVÁ, Marcela C. Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století: studie k vývoji elektrotechnických oborů. Praha: Libri, 1999.
• FALLER, Gustav. Geschichte der königlichen Berg- und Forstakademie in Schemnitz. Schemnitz: Joerges, 1868.
• FRANĚK, Otakar. Dějiny České vysoké školy technické v Brně. Díl 1, Do roku 1945. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 1969.
• JÍLEK, František, ed. Studie o technice v českých zemích 1800–1918. Sv. 1–4. Praha: Národní technické muzeum, 1983–1986.
• JÍLEK, František a Václav LOMIČ. Dějiny Českého vysokého učení technického. Díl 1, sv. 1. Praha: SNTL, 1973.
• JOSEFOVIČOVÁ, Milena. Německá vysoká škola technická v Praze 1938–1945: Struktura, správa, lidé. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2017.
• KAMENICKÝ, Miroslav. Banícke školstvo na Slovensku do založenia Baníckej akadémie v Banskej Štiavnici. Bratislava: Slovak Academic Press, 2006.
• LOMIČ, Václav a Pavla HORSKÁ. Dějiny Českého vysokého učení technického. Díl 1, sv. 2. Praha: SNTL, 1979.
• MUČKA, Aleš, Jiří MATOUŠ et al. Historie hornických tradic na Vysoké škole báňské v Ostravě a v Příbrami 1849–1989. Ostrava: Vysoká škola báňská, 1989.
• SMOLKA, Ivan a Jaroslav FOLTA, eds. Studie o technice v českých zemích 1918–1945. Sv. 5–6. Praha: Národní technické muzeum, 1995.
• STARK, Franz, ed. Die k. k. Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1906: Festschrift zur Hundertjahrfeier. Prag: Selbstverlag der Hochschule, 1906.
• ŠIŠMA, Pavel. Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945. Praha: Společnost pro dějiny věd a techniky, 2004.
• VELFLÍK, Albert Vojtěch. Dějiny technického učení v Praze. Praha: Česká matice technická, 1906–1925.

Geografické a digitální zdroje

• FIALOVÁ, Ludmila, ed. Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850–1970. Díl I, sv. 1–2. Praha: Federální statistický úřad, 1978.
• MAJTÁN, Milan. Názvy obcí Slovenskej republiky: Vývin v rokoch 1773–1997. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1998. 600 s. ISBN 80-224-0530-2.
• NÁRODNÍ KNIHOVNA ČESKÉ REPUBLIKY. Soubor národních autorit ČR [online]. Praha: Národní knihovna České republiky [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://autority.nkp.cz/.
• NÁRODNÍ KNIHOVNA ČESKÉ REPUBLIKY. Národní digitální knihovna – Kramerius [online]. Praha: Národní knihovna České republiky [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://ndk.cz/.
• NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA. Digitální knihovna Kramerius [online]. Praha: Národní technická knihovna [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://kramerius.techlib.cz/.
• OPENSTREETMAP CONTRIBUTORS. OpenStreetMap [online]. [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://www.openstreetmap.org/. Licence ODbL; podmínky uvedení autorství: https://www.openstreetmap.org/copyright.
• RŮŽKOVÁ, Jiřina, Josef ŠKRABAL et al. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 2 sv. Praha: Český statistický úřad, 2006.
• Statistický lexikon obcí v Republice československé: Úřední seznam míst podle výsledků sčítání lidu z 1. prosince 1930. Praha: Orbis, 1934–1937.
• ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ. Registr územní identifikace, adres a nemovitostí RÚIAN [online]. Praha: ČÚZK [cit. 2026-09-10]. Dostupné z: https://vdp.cuzk.gov.cz/.